Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

17. Kousek zeleniny

Prý jíme i málo zeleniny... a já když občas vidím kluky, tak mám pocit, že je to pravda. Proto zkuste ke každému jídlu protlačit kousek okurky, rajčete, salátu... od snídaně až po večeři.
Nepočítejte porce, ale zkuste se naučit zeleninu jíst. Nejen že je zdravá, ale i zasytí. Navíc půjdete příkladem a děti jí třeba taky začnou ochutnávat a možná jim začne i chutnat a u stolu bude méně vzdychání kvůli salátu.

16. Náplanujte si výlet

A nejen, že si ho naplánujete ale i vyrazíte!

Pěšky, autobusem, vlakem, autem... je to jedno!
Důležité je vytáhnout paty z domu/bytu!

Prohlédnout se po okolí nebo navštívit tu zříceninu, co vídáte po cestě z práce. Udělejte si i svačinu na cestu, vemte si zpěvník a jeďte! :)

3 a 5

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí! Vím, že to je klišé, ale když se na ty kluky dívám, prostě mi to hned naskočí. Neuvěřitelný! 
Eliáš
Už je to pět let, co se u nás objevil první malý člověk. 
Ze začátku jen spal a nebo brečel. A malého člověka uvnitř jsme jen tušili. Teď, když ho vidím, tak si ten jeho miminkovský věk už nedokážu ani pořádně vybavit. 
Stal se z něj plnohodnotný člen domácnosti. S názorem, který se nebojí vyjádřit. Stal se z něj správňák, což mu někdy přináší obtíže. Je citlivý a snaží se všemu rozumět a pochopit. Pomáhá, i když to po něm nikdo nechce. A já doufám, že takový zůstane dlouho, pokud možno celý život. Hlava otevřená, co vyslechne a pak teprve bude konat. 
Konečně se přestal bát lidí a začal s nimi pořádně komunikovat. Svůj okruh lidí rozšiřuje a v dětském kolektivu se rychle a snadno spřátelí. Je to ochranář slabších a menších a dohlíží na ty "svoje lidi", aby se jim něco nestalo. 
Abych ale jen nechválila, když se mu něco nelíbí a nebo nechce…

Březen

Až teď se mi chce zasednou k počítači a sepsat náš březnový stav.

Na konci února jsem chytila tu úžasnou chřipku. Nakonec její odnož chytil i muž. Takže jsem se musela v horečkách starat o tři chlapy. Musím říct, že si z toho období moc nepamatuji. Byla jsem úplně mimo. Navíc mi nesedly léky a bylo mi z nich ještě víc zle.

Když mě viděli moji rodiče, naložili mě a kluky do auta a vyjeli jsme na rekonvalescenci na hory. A to mě zachránilo. Klukům i mě se tam udělalo dobře a konečně jsme se z těch chorob dostali.

Po návratu jsme začali dávat dohromady bydlení. Konečně!
Postupně jsem začala stěhovat a zaplňovat naše obytné patro. První jsem udělala hernu - aneb místo, kde si děti můžou hrát a dají mi možnost pracovat na zbytku patra. Úplně se to nepovedlo, protože se jim pořád něco nelíbilo a nebo potřebovali asistenci.

Pak jsem uklidila koupelnu, druhá nejpotřebnější místnost pro děti i pro nás.

A nakonec jsme s mužem začali dávat dohromady obývací pokoj, ze kterého jsme na chvíli uděla…

15. Stolování

Naučte se perfektně prostřít stůl!
Návody najdete na youtube, pinterestu - všude na internetu.
A nejen, že se to naučíte, ale zároveň tak bude i stůl prostírat a nejen na nedělní oběd! Ale třeba na každou večeři!

Já miluju, když je stůl krásně prostřený a všechno je na stole a nemusím už nikam chodit. Kluci mi pomáhají a baví je to. A hned i šunkofleky mají nádech svátečního jídla! :)

14. Udělejte si chvilku jen sami pro sebe.

Najděte si pár minut jen sami pro sebe, kdy nebudete dělat vůbec nic! Jen tupě koukat do stěny, necháte plynout myšlenky a strachy a vztek nebo radost.  Takovou svou vlastní meditaci, kdy si sednete lehnete a necháte svět kolem se točit i bez vašeho přičinění. 
Mě pomáhá koukat do ohně, koukání na hvězdy nebo šplíchání prsty ve vaně. :) Absolutní klid a pohoda, než mě zase začnou potřebovat lidi kolem.