Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2015

Eli má sádru

Konečně jsem se teď dostala k sepsání téhle naší novinky.

Elí si v neděli špatně pod sebe složil nohu a když došlápl zřejmě si nalomil kůstku v nártu. Musím říct, že jsem si nemyslela, že když zvládá skákat po posteli a přeskakovat gauče, tak si při takové banálnosti nalomí jakoukoliv kůstku. A tak má nechodící sádru. 8. října jdeme na kontrolu a opět na rentgen.

Už to má chvilku, chodíme s ním ven a i cvičit jsme byli, ale kvůli nedostatku pohybu je tak znuděný a otrávený! Potřebuju ho nějak rozveselit a nic mě nenapadá.

Máte nějaký způsob jak nepohyblivému človíčkovi vrátit trochu radosti do života?

7. Měsíců

František je lezec! A s lezením se rozhodl, že rovnou se naučí i stát. U gauče. Já z něj rostu a trnu při každém pádu a že těch pádů je!

Jinak příkrmy odmítá, jediné co baští je ovoce a chleba a nebo brambory a mrkev na kousky. Moc toho ale nesní.

Kojení vs. umělá výživa jsme ještě nevyřešili. Po mnoha ruzných pokusech přimět Fandu víc se kojit, se nám to povedlo a Fanda byl chvíli plně kojen. Stačilo jen vyměnit nutrilon ha za normální. A jak rád a v klidu se teď přisává. Jenže se po chvíli začal budit hlady i po dvou hodinách a tak jsme po dalších dvou týdnech uznali, že je čas na sunar. A od té doby máme klid.

Učí se si sednout a je prča ho sledovat jak se u toho kroutí a přehazuje si nožku. Prozatím víc vypadá jako kdyby jezdil na dámském sedle. Co do vzhledu tak i do pohybu.

Taky už dostal sportovní kočárek a vypadá v něm spokojeně. Hlavně že má ten rozhled!

A 24.9. se mu konečně prořízl první zub! Jdu si koupit nějaké větší malé černé. :)


30. Měsíců

Takové kulatiny si článek zaslouží. 
Neustále přemýšlím co napsat abych se pořád neopakovala. Jenže on je Eli tak úžasné dítě, že to nejde ho stále nechválit. 
Proto začnu s jeho hysterkama, když jsme mu udělali trucovnu, tak jeho záchvaty vzteku téměř ustaly. A jednou ho něco tak rozčílilo, že se běžel do trucovny rovnou vyvztekat i bez poslání. Jasně občas něco prostě chce a zkouší nás. Obzvláště v obhcodech, ale tomu se dá dobře předejít i docela zvládnout vysvětlováním. 
Začal trochu fňukat. Ale prozatím se to dá. Není to nic hrozného.
Neustále omuckává (nevím jaký jiný výraz pro to použít) Františka. Hned ráno po probuzení se po něm ptá a jde se s ním pomazlit a dá mu pusu a popřeje mu hezké ráno. 
Co se mluvení týká, my mu rozumíme. Občas některá slova řekne správně ale většinou se nesnaží. (Nototeton - telefon, nanadak - naklaďák atp.) Tohle podle mě naprosto vyřeší školka. Jo a od moravské svatby říká stále "chcu" místo chci. Nejde mi to ho odnaučit. A taky "ďur…

Mám doma...

...všechny své chlapce.

Elimu se prořezává poslední zub a tak má od pátku rýmu.
Fanda od neděle.
Manžel ode dneška.
A to manžel v noci nespal protože ho bolely dutiny.

Ať žije podzimní sychravé počasí! :)

I takové jsou dny

Speciální článek pro Vanilku!

I takové jsou dny jako byl ten dnešní:

23:00 Fanda nakojen a spící v postýlce
2:00 Eli mě hledajíci, nakonec jsem usnula u něj na zemi.
4:00 Byla zima a tak jsem se vrátila do postele.
6:00 Fanda se budí a chce napít
Následně vstává i Elíš a vrhá se k nám do postele. Všichni čtyři se ještě spokojeně válíme v posteli.
7:00 snídáme
8:40 odjíždíme k tetě na návštěvu. Chvíli nám to trvá přehazuju autosedačky aby Fanda ležel vedle mě. V autě usne.
Eli si hraje s Davidem, Fanda po svém půl hodinovém spánku řádí na podlaze. Ale my si vcelku v klidu můžeme vypít kávu.
11:20 Všímám si kolik je hodin a tak vyrážíme domů.
12:00 oběd i s manželem. Fanda usíná při vaření jídla.
12:45 Eli je najedený a spí. Fanda také.
14:20 Oba se budí. Dáváme si svačinku a vyrážíme na zahradu.
16:20 přidává se i manžel. A dáváme si spolu venku kávu.
18:00 Jdeme domů a koupeme uspáváme Fandu.
20:15 Spí i Eli.

A já sepisuju tenhle článek. Prostě není den jako den.

Středeční cvičení

Zapsala jsem Eliho (nás) na cvičení.

Jelikož hlídáním nedisponuji, musím s sebou brát i Františka. Trochu jsem se obávala jak bude F. zvládat a jak se Eli popere s přítomností více dětí.

On totiž Eli nemá rád cizí děti. Jediný koho bere jsou děti starší a nebo jeho láska Anička. Ale jinak i ty starší děti spíš přehlíží s jistým despektem. To je i ten hlavní důvod proč jsem ho (nás) na cvičení přihlásila. Aby si zvykl na děti. Před školkou.

Navíc je podle mě ve věku, kdy už by si mohl jisté sociální kontakty uvědomovat a utvářet.

Toliko k výmluvám proč a jak to vypadalo?

Eli se nazačátku kousnul a víceméně celé cvičení proseděl u mě. Ožil až u opičí dráhy, kdy se mě i dvakrát pustil. A plakal jenom jednou, když mě ztratil když uklízel míčky. Ale nakonec si i sám šel pro razítko.

Fámul si to zase užil až moc. Lezl po cvičebně, umě se vyhýbal dětem a lapal se po hračkách, dětech a jiných maminkách. Ale očkem hlídal Eliho. Nakonec unavený vyhledal mě a moje nosítko, kde spokojeně usnul a …

Běžný den

To jen pro mou paměť, až si za dva roky budu říkat, jak s tím třetím dítětem.
22:30 jdeme si smužem lehnout.
23:00 Eli se vzbudil a sedl si na postýlku. Trvalo mi 15 minut než jsem ho přesvědčila aby si zase lehnul. Nakonec skončil v naší postyli.
0:15 Fanda se rozhodl že chce pít. Odsouvám Eliho blíž k manželovi a vmčkávám se mezi něj a Fandu. Usínám něco kolem 1:00
2:20 Elimu je teplo a začíná se odkopávat. Nakopl mě do močáku a jdu na wc. Fanda i Eli se mezitím rozvalili v mé posteli. Opět je šoupu. Fandu do postýlky. Eliho k manželovi.
4:15 Fanda chce pít. Obvyklý přesun Eliho.
5:30 Fanda chce vstávat, uspávám ho.
6:00 Fanda je prostě vzhůru, pokouším se ho ignorovat do půl.
6:30 připravuju snídani.
7:00 vstává muž i Eli.
Snidáme, přebalujeme, oblíkáme.
8:00 Muž odchází do práce. Eli rozhazuje lego a Fanda chce spát.
8:50 uhopsávám Fandu na míči. S Elim si jdeme kreslit.
9:30 Fanda je vzhůru a chce jíst. Dávám přesnídávku, Eli mi pomáhá.
10:00 hrajeme si všichni s legem a při tom …

(Ne)příjemné čekání

Sedíme v čekárně, Eli má zase svou dobrou náladu a rozebírá naprosto všechno, co se mu dostane pod ruku. Židli na které sedím, židli na které nikdo nesedí, stoleček se stolet starými časopisy.

V čekárne sedím jen já, s Fandou v autosedačce, rozjetý Eli a jedna starší paní. Sleduje mě vysloveně pobaveně. Myslím, že dokonce i párkrát Elíšu navedla k nějaké jiné lumpárně.

Elíše po sté okřiknu, aby si sednul a byl v klidu. Paní se zamračí a po chvíli promluví.

"Víte nedá mi to se nezeptat." Začne a mě v hlavě projede milion možných rad a otázek, které mi může dát. "Chvíli vás pozoruji.." A vidíš jak to tu nezvládám . "A hrozně by mě zajímalo, jak se ten chlapeček jmenuje, když mu říkáte občas Eli a občas Didi?"

Ehm?

Odpovídám, že Eliáš ale sám si začal říkat Didi a nám se to líbilo a ujalo se to.

Nakonec to byl příjemně strávený čas v čekárně s roztomilou stařenkou, kterou náš hyperakční synek vůbec nerozhodil.

Září...

...mám najednou nějak raději.

To počasí, děti jsou taky nějak klidné a manžel je rád, že už skončili dovolené a lidi normálně fungují.

Až na mě. Já funguju pořád na prázdninový provoz.

Co to znamená? Nechávám vše kolem tak nějak volně plynout. Už se ani nesnažím do něčeho zasahovat. Bordel v bytě překračuju a prádlo užívám nevyžehlené. Nechť si s ním poradí ten komu vadí. Dokonce i ve vaření jsem ještě nenajela na normální plánování a každý večer prostě něco udělám.

A je mi fajn. Konečně za celé prázdniny cítím trochu volnosti. A tu si musím přede všemi uchránit.

Mějte krásný víkend plný pohody.