O dvojmateřství

Když mi došlo, že v rodině nás bude víc jak tři, bála jsem se. Netušila jsem jak moc se to doma změní a nic jsem vlastně měnit ani nechtěla. Eli byl spokojený a kouzelný jak jen roční dítko umí být. A tak  hrozně malinký, myslela jsem, že nemůže vyrůst...
Teď jsem se však dostala do fáze, kdy bych neměnila. Dopadla na mě taková podivná nálada, že všechno je tak jak to má být. A jsem (i přes mnoho komplikací, které se u nás vyskytují) spokojená. 
Eli neuvěřitelně rychle zvládá celou situaci kolem miminka a neustále ho pusinkuje a pomáhá jak se jen naskytne příležitost. (Tuhle zahodil dudlik, aby ho mohl umyt a dát Fandovi.) Taky se díky novým obzorům velmi rychle rozmluvil. Má podle mě neuvěřitelnou slovní zásobu. Navíc se rozhodl, že nočník není zlo. A když je bez plenky tak ho i používá. 
Obě děti jsou teď v takovém příjemném souběhu, spaní a jídlo, že jsem víc v klidu než u Eliho. 
Jsem spokojená. 
Cítím tu neuvěřitelnou lásku, když mě Eli chytne a zařve to svoje: Mám tě! 
A cítím i plno něhy, když mě Fanda chytne mimoděk za ruku a usměje se na mě. 
Jsem moc ráda, že tohle můžu s oběma i s mužem prožívat a to i tehdy, když mám pocit, že den nikdy neskončí a zažívám peklo. 
Přála bych si, aby mi tahle zenová nálada vydržela aspoň deset let... :D

Komentáře

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku. Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá. Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla... Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější. Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl n
Další informace

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku. A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec. Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat. Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.) Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?
Další informace

Naposledy

Dnešní příspěvek je mým posledním. Mám k tomu mnoho důvodů a největší je asi ten, že tak trochu to tu ztrácím. Vydržela jsem fakt dlouho, ale posledním rokem mě to nějak nenaplňuje. Neplní to funkci uvolnění a odproštění se. Ani jako deníček to nefunguje. Prostě a jednoduše mi to tu přijde zbytečné. Blog mi mnoho dal, ale prostě nějak nemám chuť pokračovat. A proto po těch šesti letech končím. Jdu hledat něco co by mě víc pohltilo a naplnilo. Čas a výčitky, že to tu trochu uvadá budu věnovat dětem a mužovi. Nicméně děkuji za přízeň. Do nového roku vám všem přeji vstup pravou nohou. Ať nad vámi často svítí vaše šťastná hvězda. Ať problémy a nedorozumění odejdou tak rychle, jak přišly. Ať jste šťastní...
Další informace