Nedávno...

...jsem zjistila, že jsem velmi emotivní typ člověka. Což mě překvapilo, vůbec tak samu sebe nevidím. 

Ale kamarádka (bezdětná) mi říkala, že to musí být úžasné když z ničeho vznikne dítě a to první měsíce přežívá jen díky mě. No o bolesti rozkousaných nradavek jsem pomlčela, zahleděla se do kočárku a se slzou na víčku to odkývala. 

Pak jsem si před usnutím povídala s Elim a jelikož měl zrovna protivnou a dostal vynadáno tak ten rozhovor vypadal takhle: 

"Mám tě ráda i když zlobíš, ale házení věcmi může někoho zranit. Proto jsem pak na tebe zlá." 

Zaryté mlčení a prohlížení si odhozenéhou autíčka.

"Rozumíš mi?" 

"Ano" 

"A máš mě taky rád?" 

"Jo"

"A odpustíš mi, že na tebe občas křičím?"

"Ne"

Jsem blbá a sama jsem si o to řekla. Ale rád mě má, tak já ve vypjatých situacích budu raději mlčet a zhluboka dýchat...