Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2015

3. Měsíce

Obrázek
Nestíham se divit jak rychle to utíká!
Dneska jen v rychlosti:  *přetáčí se na bok (obvykle za bráchou) *spí docela dobře v noci, přes den si dá jednoho pořádnýho odpoledního šlofíka ale jinak je vzhůru *kojení je daleko lepší než s Elim, ten chtěl pořád pít nejvíc v noci. Fanda pije v delších intervalech ale zato si to užívá. *nejoblíbenější hračka je táta a jeho obličeje *rozřechtá se když se mu povídají samohlásky *a začal hrozně slintat, takže nejspíš zuby *očíčko jsem úspěšně vylečila a oční pak nemusela proplachovat ten slzný kanálek *seborea se po olejíčku z lékarny a umývání hlavičky linolou zlepšila - ale i tak mi děstká doktorka doporučila abych ho ukázala i dermatoložce ke které jsme objednáni s Elim 
O výšce, váze budu informovat po kontrole u doktorky. 
Výška 64 cm a váha je 6,20 kg. 

O dvojmateřství

Když mi došlo, že v rodině nás bude víc jak tři, bála jsem se. Netušila jsem jak moc se to doma změní a nic jsem vlastně měnit ani nechtěla. Eli byl spokojený a kouzelný jak jen roční dítko umí být. A tak  hrozně malinký, myslela jsem, že nemůže vyrůst...Teď jsem se však dostala do fáze, kdy bych neměnila. Dopadla na mě taková podivná nálada, že všechno je tak jak to má být. A jsem (i přes mnoho komplikací, které se u nás vyskytují) spokojená.  Eli neuvěřitelně rychle zvládá celou situaci kolem miminka a neustále ho pusinkuje a pomáhá jak se jen naskytne příležitost. (Tuhle zahodil dudlik, aby ho mohl umyt a dát Fandovi.) Taky se díky novým obzorům velmi rychle rozmluvil. Má podle mě neuvěřitelnou slovní zásobu. Navíc se rozhodl, že nočník není zlo. A když je bez plenky tak ho i používá.  Obě děti jsou teď v takovém příjemném souběhu, spaní a jídlo, že jsem víc v klidu než u Eliho.  Jsem spokojená.  Cítím tu neuvěřitelnou lásku, když mě Eli chytne a zařve to svoje: Mám tě!  A cítím i plno …

Nedávno...

...jsem zjistila, že jsem velmi emotivní typ člověka. Což mě překvapilo, vůbec tak samu sebe nevidím. 
Ale kamarádka (bezdětná) mi říkala, že to musí být úžasné když z ničeho vznikne dítě a to první měsíce přežívá jen díky mě. No o bolesti rozkousaných nradavek jsem pomlčela, zahleděla se do kočárku a se slzou na víčku to odkývala. 
Pak jsem si před usnutím povídala s Elim a jelikož měl zrovna protivnou a dostal vynadáno tak ten rozhovor vypadal takhle:  "Mám tě ráda i když zlobíš, ale házení věcmi může někoho zranit. Proto jsem pak na tebe zlá."  Zaryté mlčení a prohlížení si odhozenéhou autíčka. "Rozumíš mi?"  "Ano"  "A máš mě taky rád?"  "Jo" "A odpustíš mi, že na tebe občas křičím?" "Ne"
Jsem blbá a sama jsem si o to řekla. Ale rád mě má, tak já ve vypjatých situacích budu raději mlčet a zhluboka dýchat...