Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2014

19. měsíců

"No to je ale krásný chlapeček?!"
Začínají nás na procházkách zastavovat babičky a rozplývat se nad Elim. A představte si, on si to užívá! Směje se a mává a sem tam pošle i pusinku, to když se mu babička jo líbí.

Eli žvatlá a žvatlá, jen slova v češtině z něj nejdou pořád ven. Sem tam mu něco ujede, ale to spíš náhodou. I tak se ale snažíme rozšiřovat slovní zásobu. Odpovídá na to, jak se jmenuje (sice to jako jeho jméno nezní, ale i tak je šikovný), rozpozná od sebe různé věci a umí si v každé situaci poradit. (Ale to asi píšou všechny matky, že? :p)

Běhání se neustále zdokonaluje. Proto jsem mu objednala baťůžek s vodítkem (až přijde dám sem fotku). Konečně s ním třeba budu moct chodit ven a nebát se, že mi vběhne pod auto. Z nových pohybových aktivit, které se učí či naučil, musím uvést plížením vpřed a hopsání. Občas mu to nevyjde a skončí na zemi, to pak začne vzteky válet sudy.

Chtěla jsem taky napsat, že se snažíme odplenkovat. Jenže prozatím o tom jen všichni mluvíme…

14 - 20 tt

Obrázek
Zápisky vznikali průběžně od 1.září do 19. října 2014.

14. týden 
Jak já se těšila na tohle nové období, kdy už mi začne být lépe. Začnu se cítit těhotně. Začne mi růst břicho. A víte co? Nějak mi proteklo mezi prsty. Možná to bude smrtelnou únavou, kterou jsem cítila, i přesto že jsem byla na dovolené. Málokdy se mi stane, že bych přes den usnula. Dokonce jsem se jeden den ráno probudila a po snídani prospala ještě další dvě hodiny! A pak mě začalo bolet břicho. Ne těhotensky, nýbrž žaludkově...

15. týden - 4. měsíc
Opět nastoupila další pravidelná těhotenská kontrola, váha, tlak, moč. Na váze jsem přibrala půl kila! Hm, takže se mi to asi nepodaří držet do toho dvacátého týdne. Tlak už začíná být normální. A cukr v moči se tentokrát neobjevil. Doktorce jsem říkala o bolesti břicha a ta mi potvrdila žaludek. Zároveň mi řekla, že kdyby to bylo neúnosné, ať raději hned přijdu, ale jestli to není stále a můžu normálně fungovat, ať to prozatím nechám být. Vážně mám pocit, že si tohle těhot…

Personalizace

To je ale krásný výraz, co myslíte?
Mě se tedy víc líbí ten český "tupý" překlad: zosobnění... 

Možná jste si všimli, že tady na blogu proběhlo pár změn. Tedy pokud nejste jako já a většinu blogů sledujete třeba přes bloglovin. To si pak ty změny tolik neužijete. Pokud to autor nenapíše a vy se na ten blog nepodíváte na počítači.

Ale už zase odbíhám od tématu. Důvod proč tyto změny nastávají je jednoduchý.

Slučuji blog se svým životem. Protože tenhle blog je o mém životě.

Tak doufám, že se vám tu bude líbit!

Mimochodem tohle je vlastně takový dárek k druhým narozeninám tohoto blogu (které měl včera)!

Zahřešte si dneska a dejte si taky nějaký malý dortík nebo aspoň sušenku. ;)

Jména

Je to těžký. Vybrat jméno, když víte, že si ho to dítko ponese pak celý svůj život...

Nikomu prozatím nechceme říct, co to bude a proto odpusťte, ale nebudu to psát ani sem. (Navíc to stejně ještě nevím.) To ale neznamená, že neuveřejním jména nad kterými uvažujeme. ;)

Dílčí cíle

Do konce roku si stanovuji ještě několik dílčích cílů. A aby bylo vidět, že to myslím vážně, zveřejním je. :)
Dát do kupy blogspot.Dočíst Paganiniho smlouvu. Konečně resnout mobil. Již dnes, 7.10. hotovo! Začít využívat instagram, když už ho mám.Vymalovat. Umýt okna a nebo k tomu někoho zmanipulovat. Připravit skříň s počáteční výbavičkou pro prcka. (Ale už teď vím, že to budu dělat až v únoru. :D) Samé přízemnosti... 

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku.

Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá.
Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla...

Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější.

Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl nějaký ro…

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku.

A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů.
Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec.
Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat.

Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.)

Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?