Třicátý čtvrtý týden

Prošli jsme prvním obdobím pádů jen s jednou modřinkou. A zřejmě právě proto se tenhle týden Háďě rozhodlo, naučit stát bez držení. Což mě i mému muži způsobuje novou porci infarktů. Vážně se těším, až to ukáže na horách babičkám. To těch infarktů přibude - mě i babičkám. Opravdu nemám ráda, když po očku sleduji Háďátko a teď jedna z babiček hýkne, chytne se za prsa a vykřikne, například: "Jéminánku!" Pokaždé ve mně trhne a srdce mi poskočí až do krku. Následně mám pocit, že jsem špatná matka, když taky takhle nereaguji... Ale to si musím srovnat v sobě.

Při jedné návštěvě naší kanceláře se malý rozhodl na kolegyně zamávat. Sice pěstičkou, ale ten pohyb a úsměv byl stoprocentní. Taky jsem při té návštěvě zjistila, že nemůžu svou oblíbenou a milovanou kávu. Háďátko pak špatně spí. Zato když si dám meduňkový čaj, tak spí krásně. Sice stále neprospí celou noc, ale budí se jen ve tři a v pět.

Navštívili jsme také tenhle týden zubařku. Háďátko i já jsme odešli s pochvalou. Už se zase přestávám bát zubaře. :)

Konečně jsme pořídili do kočárku zimní fusak. Přece jen v Krušných horách už je prý sníh a dneska padal i tady. Sice s deštěm ale i to se počítá. To mě přivádí na spoustu hezkých myšlenek. Miluji první sníh. Doufám, že tohle po mě Háďátko zdědí.

Oblíbené věci tento týden: kabel od lampy, brčko a s ním si hrát s kocourem (který ho svými skoky umí i vyděsit) a vlastní ponožky - ty si sundá, nacpe do pusy a pak jak pejsek všude leze a směje se tomu. Háďě je celkově takový krásný smíšek...

Také jedna malá zprávička na závěr, ve středu se po mnoha a mnoha komplikacích narodil Háďátku parťák. My šťastným rodičům gratulujeme a přejeme spoustu krásných zážitků.

A letím balit na hory! :)