"Nějaká rychlá..."

V prvé řadě se chci omluvit za dočasnou přispívací neschopnost.
Bylo toho hodně, plány na návrat do práce, šílené vedra a kupa návštěv.
A s tou jednou mojí návštěvou přichází i tento příspěvek. Moje kamarádka mi totiž oznámila, že já jsem nějaká rychlá. A kupodivu tím neměla na mysli mou schopnost umýt nádobí a kuchyň během 15-ti minut. Měla tím na mysli můj život.

V dnešní době je hitem stěhovat se od rodičů až po vysoké škole (26-28 let). Já se stěhovala od rodičů v 18-ti letech. Ne že bych rodiče neměla ráda, ale prostě jsem chtěla žít na vlastních nohou a přišlo mi to správné.

Vdávat se (mluvím zde pouze o ženách) až když máme nějakou kariéru nastartovanou (28-30 let). Já se vdávala ve 23 letech a mnoho lidí si myslelo, že "musíme". Ne my se brali z lásky a protože jsem spolu už chodili 6 let a 5 let spolu žili. Proto to byl logický postup. Už jsme byli tak sehraní a stále se měli rádi, že nás dva jako tým nic rozeštvat nemohlo. Měli jsme dost času všechno připravit a zařídit podle sebe.

A končíme u mít děti, což je teď moderní mít po třicítce. Když si odmyslím zdravotní komplikace, které první těhotenství po třicítce může mít, nastoupí prostá matematika. Až dítěti bude dvacet let, tak mě bude padesát. Padesát! V padesáti chci mít už od dětí "klid". A znovu si užívat života... A to by bylo první dítě. K tomu si připočtu vnoučata. Těch bych se chtěla nejen dožít, ale i si s nimi hrát.

Neodsuzuju nikoho, kdo má děti později. Ale vadí mi, že mě označují za rychlou. Všechno dělám tak, jak sama uznám za správné a navíc s každým svým rozhodnutím musím žít já sama. Stejně tak jako moje okolí a přátelé musí žít s těmi svými rozhodnutími. ;-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová