Bláznivá matka

Vypadám a cítím se jako žvýkačka na podrážce běžcovi boty... prostě mi není nejlíp.
A co jako těhotná můžu?

hodně pítbrát extra vitamínyobložit se zásobou papírových kapesníčkůzachumlat se a odpočívatdát si jitrocelový sirup na kašelvzít si teplé boty a proužkované ponožky
A díky tomu, že jsou Vánoce se můžu obklopit ještě i zbytkovým cukrovím... 

Jedna dobrá zpráva: kromě toho válení a psaní na blog můžu konečně dopsat ten svůj rozepsaný příběh. ;) 

Jelikož jste všichni tak speciální a jedineční, mám pro vás jen jedno jediné přání, ať i Vaše vánoce jsou tak skvělé jako jste vy sami! 
Veselé Vánoce vám přeje Calad

Od tchánovců jsem dostala k svátku kulturní zážitek. Chtěla jsem do opery. A dokonce si oba i zapamatovali, že miluju Pucciniho a tak koupili lístky pro nás čtyři na La Bohéme.

Byla jsem šťastná, pře-šťastná, když mi to říkali a zbytek měsíců se modlila, abych do té doby nevyrostla z šatů. Co se čert nechtěl, samozřejmě že jsem ze šatů vyrostla.

Mohla jsem si vzít buď večerní šaty, ve kterých vypadám jak mamutí noha a nebo standardní proužkované pouzdrovky a svetřík nebo sukni a svetr.

Co se dá dělat, lidi mi musí odpustit, jsem těhotná a večerní róbu pro takové příležitosti nevedu.

Nakonec jsem zjistila, že jsem si s tím lámala hlavu zbytečně. Do opery přišla dokonce i dívka (věk mezi 16-ti a 19-ti lety) ve zmačkaných kalhotách a růžové mikině s Mikeymousem... Chvíli jsem ji šokovoně sledovala. Nedokážu si představit, že bych někdy pustila svou dcerku takhle oděnou do divadla. Natož do opery! To bych ji raději nechala doma! Tohle si říkalo o fotku do módního pekla, bohužel moje psan…

Díky mnoha stěhováním a problémovému sourozenci se mi už v dětství změnil celý názor na Vánoce.

Každé dítě se těší na dárky a já už od nějakých 10-ti let se těším na to až se pod stromečkem všichni sejdeme. Celá rodina! Byl to takový klidný den, neřešili se žádné potíže a problémy a jen se povídalo, koukalo na pohádky a pošťuchovali nás k jídlu, abychom neviděli Zlaté Prasátko. Dárky byl vítaný bonus a většinou jsme dostali jednu dvě hračky a věci praktické (oblečení, věci do školy a takové ty nepopulární dárky).

A nyní jako dospělejší mám tyhle svátky ještě raději. Popravdě hon za dárky z duše nenávidím, ale beru to jako nutné zlo, abychom se sešli. Navíc mám to neuvěřitelné štěstí, že moje rodiče a tchánovci si spolu sedli a tak tyhle svátky trávíme všichni pohromadě na horách. Moje maminka je ve svém živlu, neboť nás může všechny pohostit. My ostatní máme radost, že jsme pohromadě.
Bratr se těší, co dostane za dárky.
Muž, že se na Vánoce může se svou sestrou zkoulovat.
Tchyňa je r…

Napřed trocha té omáčky kolem...

U nás v ...ehm... bývalém okresním městě (až do roku 1960) se konala první půlnoční premiéra. Je to šok a byla to vlastně první taková velká kino-událost pro celé naše město. A jelikož se to týkalo Hobita, jít jsem prostě musela. Možná si teď říkáte, v jaké pr... malé obci to asi bydlím, když se tu nekonají ani premiéry. Ale to se našeho malého městečka (necelých 16'000 obyvatel) musím zastat. Je krásné a udržované, máme vlastní fungující nemocnici (což je díky správě bývalého hejmatna opravdu zázrak), skvělého starostu, každoroční novoroční ohňostroj a město pořádá mnoho další zajímavých slavností a oslav.
Jen do této doby bylo naše městské kino lehce historické. Proběhla u nás tedy rekonstrukce, na kterou částečně přispěl fond kinematografie. Někomu by se mohlo zdát zbytečné, vrážet peníze do takové blbosti jako je kino. Já si naopak myslím, že už to bylo třeba a je jen dobře, že i malá města mají svá malá kina. Ale to už končíme s omáčkou a vrhn…

Podařilo se mi zjistit, co zabírá na stoprocent! Tedy aspoň u mě, ale třeba se inspirujete ;)

1. Setkání s kamarádkou, která je bez chlapa a "je jí tak mnohem líp", i když o dvacet minut později mi plakala na rameni, jak jí nebaví být singl. A zajímala se o to, jak jsem to zvládala já... Popravdě, nepatřím mezi emancipované typy žen nebo feministky. Já chlapa k životu potřebuju a nestydím se za to. Ale drbání a poslouchání, že někomu se taky nedaří skvěle, mě vždycky potěší a dodá chuť do života. Prostě v tom už nejsem sama...

2. Čokoládové bonbony. (Toffifee nebo ty z Neuhausu a nebo ty marcipánovo-pomerančovo-čokoládové placičky z Bělehradu...)

3. Vana plná pěny.

4. Koncert Sarah Brightman, i když byl vyposlechnutý jen z YouTube.com

5. Jeden den bez hřebenu, telefonu, notebooku a strávený pouze v pyžamu s kakaem v ruce.

6. Vůně vanilky.

7. Nic nedělání s manželem.

8. Barevný lak na nehty.

9. Čisté a voňavé povlečení.

10. A nakonec česká klasika: bramborová kaše s řízkem!


P…

Postupně upravujeme náš domeček.

Velmi opatrně a velmi pomalu. (A to je někdy na zabití, co si budeme povídat.)

Důležitá ale je informace, že se stále snažíme to naše bydlení přizpůsobit nám. Proto přináším drobnou reportáž na téma "Rekonsturkce". (Ano, dětský pokoj jsme z mnoha důvodů odložili na dobu po-vánoční.) 
O víkendu jsme tedy konečně sestavili kuchyň a obývací pokoj do stavu, ve kterém ji chceme zachovat. (Jen se musí ještě opravit stěny, vymalovat, udělat nová podlaha... Nehoupat!) 

Proč mi moje kuchyň nevyhovuje? 
Z mnoha důvodů, ač se zdá, že je v ní spousta místa, není to pravda. Je zde tolik hluchých a zabitých prostor a spousta kravin, které v životě nepoužiju, až jsme se s manželem oba naštvali. S vervou sobě vlastní jsme v sobotu ránu začali...

Tudíž, plochu na bordel (nízký pult), jsme konečně zrušili. Otevřeli jsme přístup k topení, aby vytápěl místnost a ne linku. Okno už je otevřené a v kuchyni je najednou víc světla!Přenesli jsme skříňku (špajzík) a ledn…

Tak ne, dělám si srandu...

Vlasy si, od poslední eskapády s extra krátkým sestřihem, pěstuji. Ale vždycky jednou za čas mi přijde ten můj střih nudný. Zná to každá ženská. Pak se jí v hlavě začne točit kolotoč: Zkrátit! ... Prodloužit! ... Nabarvit! ... Odbarvit! ... atd.

U mě se ten kolotoč zastaví většinou u ofiny. Ano, chci jí, toužím po ní a umím si jí střihnout i tak, aby mi slušela... Jenže... Je to práce ji udržovat. Rovnat, foukat, zastřihávat... Ale ten můj střih to osvěží a navíc, stejně teď budu mít dost volného času, až nastoupím na mateřskou, že? :p

Nastává tedy fáze lovení... Jak by měla vypadat moje ofina?

Po hledání najdu cosi, co se mi líbí a zvládnu to sama. Když ne, nastává ještě delší fáze lovení dobrého kadeřnictví. Tady se většinou zaseknu a skončím s pomyšlením na ostříhání.

Když zvládnu ustřihnout sama, většinou mě od koupelny s nůžkami, dělí pouze můj muž. Nakonec podvolí i on a ...

Ano, ustřihla jsem si ofinu. A jsem s ní spokojená, jak dlouho mi to ovšem vyd…

O cvičení v těhotenství je kupa článků (jen se stačí juknout na strýčka Googla). Všude se cvičení v těhotenství vychvaluje a musím říct, že se to zdá opravdu jako dobrý nápad (už jen kvůli tomu, že porod samotný se mi zdá, jako výkon podobný zdolání Mount Everestu). Zároveň vám ale napíšou sporty, kterým se vyhnout a které je bezpečné dělat. Z těch které vám zbývají se mi chce plakat... plavání a chůze, popřípadě si najít cvičení pro těhotné. (o_o) Wow, to máme ale výběr!

Máte se vyhnout nárazům a různým protahováním. Někde dokonce napíšou, že nesmíte posilovat břišní svaly. Někde vám doporučí i běh a jinde zase zakážou... Obecně si myslím, že ženy zvyklé sportovat před těhotenství mohou (pokud nemají žádné potíže!) pokračovat dál. Jen ohleduplněji. To znamená nejít do extrému a zbytečně se nevysilovat. Jako příklad můžu uvést svou tchýni, která při prvním těhotenství až do osmého měsíce předcvičovala aerobik (který není mimochodem vůbec doporučený naopak ho klasifikují jako nebezpeč…