Velký úklid a jak na něj
Sem tam mám pocit, že můj život se odehrává v nějaké krabičce, která je zavalená věcmi. Všude kam se podívám, vidím věci, které je třeba uklidit, vyřídit, vyhodit... a ono to prostě vždycky po chvíli přestane bavit.
Mě tenhle odpadkový koš nebaví už dlouho. Věci u nás doma fungují tak, že se uklidí někam, kde nejsou vidět. Tudíž věci nemají své místo a nebo majitelé těch věcí (mě nevyjímaje) jsou příliš líní, aby je dali na své místo.
Tím se dostáváme k míře mé trpělivosti, která je se zvětšujícím se bordelem menší a menší. Proto nastupuje na řadu věc zvaná seznam. (Někdo láskyplně říká i [:tůdů list:], ten se však u nás neuchytil.) Většinou můj seznam vypadá tak, že ho napíšu, upravím a připravím a předložím ke konzultaci manželovi. (Zní to složitě, ale je to taková moje zastrašovací technika). Ten kriticky zkoukne, při prvních kapkách potu na čele a protočení očí vím, že jsem ten seznam napsala dobře, a následně se dohaduje do kdy, že to chci udělat. Mou odpovědí vždy bývá, co nejkratší časové období, takže většinou víkend nebo určitý den. V tomto konkrétním případě se jednalo o víkend (od pátku až do neděle). Jednalo se o papír velikosti A4:
Svůj seznam si dělám podle pokojů a pak podle prací, které jsou třeba uvnitř udělat.
Den první byl v podstatě jednoduchý. Měli jsme protřídit veškeré doklady.
Po třech hodinách a nekonečně mnoha bordelu a prachu jsme to zvládli a vytřídili veškeré důležité věci a zbytek se rozhodli zničit. (Už teď se těším na pálení čarodějnic.)
První den jsme to zapíchli před osmou a ještě si stihli skočit uklidnit nervy do místního nonstopu.
Druhý den jsme vstávali brzo, oba připraveni smazat ze seznamu co nejvíc věcí. Manžel vyšel na zahradu a já začala s vyklízením a úklidem. Bohužel mám tendenci rozdělávat více prací najednou a ty dodělávat podle toho, jak moc jsou ty práce otravné. Takže začínám od lehčích, pak přecházím k těm které jsou vidět a nakonec si nechávám dodělávky.
V chodbičce se nedalo pořádně projít!
Mě tenhle odpadkový koš nebaví už dlouho. Věci u nás doma fungují tak, že se uklidí někam, kde nejsou vidět. Tudíž věci nemají své místo a nebo majitelé těch věcí (mě nevyjímaje) jsou příliš líní, aby je dali na své místo.
Tím se dostáváme k míře mé trpělivosti, která je se zvětšujícím se bordelem menší a menší. Proto nastupuje na řadu věc zvaná seznam. (Někdo láskyplně říká i [:tůdů list:], ten se však u nás neuchytil.) Většinou můj seznam vypadá tak, že ho napíšu, upravím a připravím a předložím ke konzultaci manželovi. (Zní to složitě, ale je to taková moje zastrašovací technika). Ten kriticky zkoukne, při prvních kapkách potu na čele a protočení očí vím, že jsem ten seznam napsala dobře, a následně se dohaduje do kdy, že to chci udělat. Mou odpovědí vždy bývá, co nejkratší časové období, takže většinou víkend nebo určitý den. V tomto konkrétním případě se jednalo o víkend (od pátku až do neděle). Jednalo se o papír velikosti A4:
Svůj seznam si dělám podle pokojů a pak podle prací, které jsou třeba uvnitř udělat.
Den první byl v podstatě jednoduchý. Měli jsme protřídit veškeré doklady.
Po třech hodinách a nekonečně mnoha bordelu a prachu jsme to zvládli a vytřídili veškeré důležité věci a zbytek se rozhodli zničit. (Už teď se těším na pálení čarodějnic.)
První den jsme to zapíchli před osmou a ještě si stihli skočit uklidnit nervy do místního nonstopu.
 |
| Čaj je samozřejmě můj... |
No, jak to u nás doma vypadalo? Hrozně... můj pomocník rezignoval a utekl.
V chodbičce se nedalo pořádně projít!
Ale nakonec se nám podařilo všechno odvést a uklidit, i když to dalo hrozně moc práce. Ale druhý den úklidu skončil a my mohli bezpečně spočinout v teplé postýlce.
Poslední den byl nejhorší. Ráno se nám nechtělo ani vstávat, ale na seznamu ještě položky zbývaly. Tempo našeho úklidu bylo pomalejší a zvládli jsme nejmíň prací, ale i tak jsme dobré tři čtvrtiny zvládli. U nás je zase vzdušněji a skříňky připravené na prcka. A z části, i díky mým rodičům, už máme zařízený i dětský pokoj.
Na konec tedy mohu říct ALELUJA a dobrou noc :)
Komentáře
Okomentovat
Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.