Když se něco může...

Na pravidelné lékařské prohlídky jsem si zvykla.
Zní to divně, ale je to tak.
To, co mi ale vždycky vezme odvahu a chuť do života, je zubař.


Od svých 13-ti let si chodím k zubaři pro odměnu a pochvalu. Teď co jsem těhotná, tak se mi objevil kaz. (Mimochodem slyšeli jste, že kazy jsou údajně nakažlivé? Přijde mi to jako blbost, ale od teď manžela preventivně hlídám, jak si bude čistit zuby!)
Horší než kaz je to, že mi napadl nerv. Moje zubařka je nejmilejší osoba na světě a mám jí ráda. Když mi ale drkla do toho nervu, chtělo se mi vraždit. Veškerá má, už tak špatně udržitelná, dobrá nálada zmizela a mně zůstala jen strašná bolest v puse. Na jazyk se mi drala slova jako: "Pryč s tím zubem!" a podobně.
Vydržela jsem až do konce. (A to, že tam za 14-dní musím znova, jsem odsunula hluboko do podvědomí.)
Následující dny však byly utrpení.
Jako těhotná nesmím vlastně nic na bolest než jen paralen. (Co si budeme povídat, i hašlerky by zabraly spíš než tento všelék.)
Obvolávání lékařů nepomohlo.
A já trpím bolestí.
Myslím, že ibalgin jednorázově by pomohl mně i dítěti, protože stresovat jeho/jí i sebe tím, co teď prožívám, je podle mě horší.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová