Dan Brown: Ztracený symbol

Od pana Browna jsem četla více knih. Samozřejmě šifru, ale také Anatomii lží a Digitální pevnost. A u mě Ztracený symbol trochu pokulhává.

Zdá se, že pan Brown začal více myslet na čtenáře a z chudáka Langdona v určitých situacích udělal úplného trubce. V mnoha situacích byla knížka předvídatelná a snadno odkladatelná. 

U předcházejících knih prostě nešlo jen dočíst kapitolu nebo stránku a odejít a hledět si svého. U symbolu to jde, někdy od půlky, docela v pohodě. Začátek má skvělý nádech a čte se skoro sám. Začíná (u Browna kupodivu) únosem Petera Solomona (ano, v češtině mu určitě budou říkát Petr Šalamoun), který je blízkým přítelem - skoro otcem, Langdona a zároveň i vysoce postavený zednář. Později se dozvídáme, že Langdon byl do Washingtonu povolán jeho únoscem, aby mu cosi našel. A tím by měla začít úžasná honička po hlavním městě Spojených států. 

Správně jste četli "by měla". V mnohých situacích se prostě luštění symbolů odehrává tak polopaticky, až jsem byla nucena, ty určité pasáže, přeskakovat. A přitom kniha mohla nabídnout daleko víc, protože odkrývá opravdu skvělé možnosti a to ať už se týká noetiky nebo zednářů samotných. 

Co se týče postav... Jsem na rozpacích, jak to napsat. Prostě pan Brown nepřinesl nic nového. Sestra milující svého bratra. Zlý a odpudivý nepřítel, který se zpočátku tak netváří. Vysoce postavený policista chránící svého nadřízeného. Nic vám to nepřipomíná? Mě bohužel každou Brownovu knihu. Motivy a postavy jsou stejné, ačkoliv zůstat měl jen Langdon, který je najednou o tolik nedůvtipnější... Když knihu dočtete najednou zjistíte, že nejlepší a nejpropracovanější postavou byl sám záporák Malach. 

Abych to uzavřela, i když rezence může vyznít jako negativní, není tomu tak úplně. Mě osobně se kniha líbila, byla zajímavá, pro mnohé jistě i poučná a panu Brownovi nelze upřít skvělý vypravěčský talent. Bohužel, kniha není originální. Není to ten šokující Brown, na kterého jsme si zvykli a kterého jsme očekávali. Prostě se jen vezeme na proudu, nestrhne nás to a nepřežene se přes nás jako velká vlna. 

Za mě dostává Ztracený symbol 3 a půl hvězdiček z pěti. (Mohly to být čtyři nebýt konce...)