Příspěvky

Z naší ruiny zšedivím!

Aneb rekonstrukce vol. 1

Od začátku roku jsme se netěšili na nic jiného, než až už to konečně začne...
Teď si říkáme, ať už to konečně skončí...

Rekonstrukce podkroví. Vyměníme střechu a okna, vymalujeme a bude to. Můžeme se stěhovat. Takhle nějak jsme si to představovali. Myslím, že to co nás čekalo jsme si nevysnili ani v té nejhorší noční můře.

Sundali střechu a nemohli dělat, protože:
za a) bylo moc velké vedro
za b) bylo moc ošklivé počasí

Vyplavily nás dvě bouřky a z toho jedna chodbu přes dvě patra.

A když už to konečně skončilo, zjistili, že si zapomněli udělat čas na sádrokarton okolo oken. A tak že nám to můžou udělat na konci září. My odmítli, že do té doby někoho seženeme. (Teď si jistě zkušený člověk, co již rekonstrukci prodělal, klepe na čelo.) Na druhou stranu, abych jen nereptala. Byli opravdu šikovní a když k tomu byli vhodné podmínky, tak jim práce utíkala pod rukama. A po prvním vyplavení zajistili střechu naprosto úžasně.

Po nekonečném shánění se nám podařilo nají…

Přírůstek

O tom, že nám v polovině května zemřel náš pejsek jsem moc nepsala. Bylo to pro mě i manžela těžké. Byl to náš první pes. Byl skvělý. Byl to kříženec. A starali jsme se o něj od jeho šesti let. To znamená deset let psí lásky. Ale v šesti letech už jsme ho spoustu věcí nedokázali naučit.

Ten týden, kdy to s ním šlo z kopce byl asi jeden z nejhorších. Kdy vidíte, jak strádá, jak už se mu vlastně ani nechce tady být a vy musíte přemýšlet nad tím, jestli ho necháte zabít - uspat. Nakonec si Ben lehl na sluníčko a už nevstal. Srdce přestalo bít.

V polovině června to otevřelo debatu, zda a jestli si pořídíme dalšího psa. Dohodli jsme se, že si psa pořídíme, ale ještě teď ne. Příští rok nejdřív.

Když jsme se dohodli na termínu. Začali jsme zjišťovat co.
Napřed nás napadl útulek, jenže dospělého psa k dvouletému a čtyřletému dítěti? Ani jeden z nás nebyl z téhle představy úplně nadšený. Navíc se starším psem už jsme měli své zkušenosti a tentokrát jsme prostě chtěli pejska poznávat od štěněte…

Prázdniny

Všude je poslední dobou psáno, že se s dětmi máme (jako rodiče) dohodnout.
Proto jsem se rozhodla, že se pokusím dohodnout s klukama na tom, jak budou vypadat naše prázdniny. Díky tomu vznikl seznam věcí, které by kluci chtěli podniknout.

1. Výlet do Zoo 
Tenhle bod se nám podařilo splnit. Navštívili jsme Plzeňskou Zoo-botanickou zahradu a byli jsme naprosto překvapení, jak překrásný dojem na nás udělala. A stala se tím naší oblíbenkyní.
Není tak rozlehlá a Fanda v ní zvládal celou dobu v pohodě chodit.
Součástí zoo je i DinoPark, kam nadšeně chtěli oba, než uslyšeli první zařvání dinosaura. Ale myslím, že příští rok už budeme muset i tam. :)

2. Chodit na plovárnu
Plovárna je od nás vzdálená pár metrů. Jenže s nedávno proběhlou místní žloutenkovou infekcí, se mi nechtělo navštěvovat stejné zařízení jako touto chorobou postihnutí. Takže tohle přání jsem Eliášovi a Fandovi nesplnila. Zato jsme byli na krytém bazénu a doslova celé prázdniny u dědy Vládi strávili kluci v bazénu.

3. Spát ve s…

Nezapomněla jsem...

...že mám blog. A dokonce i nějaké ty čtenáře. :)

Pravda je taková, že se mi prostě nechtělo nic psát.
Mohla bych se vymlouvat na nedostatek energie, času, že jsem přes polovinu prázdnin nebyla doma atd. Jenže mě se doopravdy nechtělo.

V září jsem si začala říkat, že by možná stálo za to se s vámi rozloučit a oznámit konec téhle blog-éry.
Psát o tom, jak to u nás vypadá bídně? Vždyť koho to zajímá?! Nebo spíš KDO by to četl?!

Ale i přes to všechno, jsem se nakonec rozhodla pokračovat. Jen to pravděpodobně bude trochu méně časově náročné - pro mě. Neslibuji, že budu přispívat pravidelně. Ale slibuji, že občas sem něco hodím.

Brzy se pokusím napsat článek o našich prázdninách (ale ti co mě sledují na instagramu, ví jak naše prázdniny probíhaly).
Taky se podělím o probíhající rekonstrukci. (Z které plyne i obrovská nechuť něco - cokoliv dělat, než se přestěhujeme do patra.)
A v neposlední řadě se naše domácnost rozroste o dalšího člena... se kterým se vám také pochlubím.

Takže neumřela j…

22/2017

Elíš zůstával doma a my jsme většinu času trávili po hřištích a nebo na zahradě. V úterý jsme si udělali výjimku a vyšli si do školky na oslavu dne dětí a 170. let školky. Všichni čtyři a ten den jsme si opravdu užili.

Jinak se nám hrozivě příbližil čas rekonstrukce a my začali vyklízet a likvidovat nepořádek z podkroví. Všechny věci jsme nastěhovali do jednoho patra a snažíme se teď o sebe nezakopávat. Stále ještě je otevřená otázka podlah a myslím, že ještě chvíli otevřená zůstane. Ale prozatím se už i muž přiklání k pvc. (Haleluja!)

Kluci pomáhali a byli zlatí, ale Eli už si v neděli stěžoval, že si s ním vůbec nehrajeme. A měl chudáček pravdu... Bohužel jsme na vše sami a kluci se musí zabavit sami. Teď už vím, že jim snad raději příště najmu paní na hlídání, aby je aspoň vytáhla na hřiště. Opravdu mi začíná být líto, že nemáme funkční příbuzenstvo.

A teď už nás čeká trochu náročnější týden! Na který se ale všichni těšíme.

18-21/2017

Zdravím vás z neuvěřitelného nepořádku!
Ale já to vezmu popořádku... :)

Na začátku měsíce jsme konečně začali zase výletit, když jsou oba kluci zdraví.
A na první májový den jsme se rozhodli vyrazit na Říp. Jediné, co jsme podcenili byl vítr. Nemysleli jsme si, že to bude až taková fujavice. Ale jinak Eliáš vyšlápl celý kopec úplně v pohodě a bez remcání! Fanda už v aleji, že potřebuje "dodolu". Když jsem odmítla reagovat, chytil tátu za nohu "Plosííím do luky." U mě se prostě nesnaží mluvit, tak aby mu bylo rozumět. Nechápu...
Doma kluci ani nechtěli jíst a šli rovnou spát. Utahaný jako koťata a pěkně vyfoukaný.

Eliáš se byl ve školce fotit a trochu se bál. Protože se tam vracel po třech týdnech. Byl nervózní a natěšený. Ale hned prý šel za Kájou a šli si hrát s auty. Paní učitelce řekl, že čekáme miminko, což jsem jí ještě ten den vymluvila. A ona se na mě tak vědoucně usmála a říká: "Oni děti všechno slyší, o čem se doma povídá." Tak se začínám bát, co…

17/2017

Kluci si spolu udělali výlet za tetou a za miminkem. Já s Faníkem si užívala domácí klídek a pohodu. Pak jsme si to vyměnili a já s Eliášem šla navštívit jeho školku a oslavit čarodějnice. Jenže to byl den blbec. Ráno byli oba kluci očkovaní a na Čarodějnice nedorazil ani Kája ani Sárinka. Navíc se mu tam udělalo špatně, tak jsme jeli brzy domů.

Následně jsme zvolnili a užívali si klídku a pohody. Každé ráno malovali a odpoledne šli na zahradu nebo na procházku. Největší srandu kluci měli, když jsme naložili našeho psa (17 let) do auta, aby se mohl proběhnout po Lesoparku, který je od nás vzdálený necelé dva kilometry. Jenže dědeček by to neušel a my se snažíme, aby aspoň jednou týdně se venku trochu prošel.

Nakonec jsme jeli nakoupit na Zličín, protože jsme se s mužem shodli, že s Fandou je to o žloutenku, nakupovat ve Slaným. Popravdě nechce se mi s nimi chodit ani na hřiště. O víkendu k nám měli přijet moji rodiče a všichni jsme se na čarodějnice měli přesunout ke tchánovcům. Nako…